Hra (cvičení): Svobodná vůle rozhodnutí
I.
I „náboženství“, které obdivujete z nějakého dobrého důvodu, nemusíte obdivovat (přijmout) celé.
Za slovo „náboženství“ si dosaďte jakékoliv slovo, které je to vaše:
- víra,
- skupina lidí,
- společenství,
- člověk (maminka, tatínek),
- myšlenka,
- filozofie,
- kniha,
- nauka,
- metoda atd.
Vždy máte svobodnou možnost volby se rozhodnout. Přijmout jen tu část, co potřebujete, co se vám pocitově líbí, to co je dobré a co cítíte, že je pro vás dobré.
„Rozhoduji se, že z tohoto „náboženství“, přijímám a svobodně si vybírám tuto myšlenku (část metody, techniku) ………………...…………………………., protože cítím a vím, že tahle myšlenka (část metody, technika) je se mnou v harmonii (v souladu).“
nebo jiná varianta (pokud doopravdy potřebujete vědomé odmítnutí, i když víc doporučuji první variantu rozhodnutí pro výběr toho dobrého z toho, co obdivuji a miluji)
„Rozhoduji se, že z tohoto „náboženství“, svobodně, v klidu, v pohodě a v míru se sebou samým (samotnou) nemusím přijmout tuto myšlenku (část metody, techniku) ………………...…………………………., protože cítím a vím, že tahle myšlenka (část metody, technika) v této chvíli, právě tady a teď není se mnou v harmonii (v souladu).“
Tento bod této hry (cvičení) je důležitý pro lidi, kteří rádi přijímají autority a různé druhy náboženství jako celek. Pak nevidí a neslyší, a když najdou na autoritě, náboženství něco, co doopravdy nemohou přijmout, protože to pro ně nepřináší DOBRO, jsou v nepohodě a přemýšlí o sobě, že oni jsou ti špatní, že něco z toho, co obdivují a milují nedokáží pochopit a přijmout.
Vše na tomto světě má plusy a mínusy a co je dobré pro jednoho nemusí být dobré pro někoho dalšího!
„Pokud dnes nedokáži něco přijmout a pochopit, protože s tím nejsem v harmonii (v souladu), tak to neříká nic o mě, jako o člověku, že jsem špatný nebo dobrý.“
II.
A naopak, něco co absolutně odmítáme jako celek:
- náboženství,
- víru,
- skupinu lidí,
- společenství,
- lidskou bytost (maminku, tatínka),
- myšlenku,
- filozofii,
- knihu,
- nauku,
- metodu atd.
Vždy máme svobodnou možnost volby se rozhodnout. Přijmout jen tu část, co potřebujeme, co se nám pocitově líbí, to co je dobré a co cítíme, že je pro nás dobré.
„Rozhoduji se, že z tohoto „náboženství“, přijímám a svobodně si vybírám tuto myšlenku (část metody, techniku) ………………...…………………………., protože cítím a vím, že tahle myšlenka (část metody, technika) je se mnou v harmonii (v souladu), přestože toto „náboženství“ jako celek odmítám."
Tahle ta hra (cvičení) přináší osobě, kterou osloví ať v bodě I. nebo II. (případně v obou bodech), velké uvolnění a pochopení.